Výlet do Osvětimi – fotoreport

V roce 2009 jsem v Polsku navštívil koncentrační tábor Osvětim – Březinka (Auschwitz II – Birkenau), ve kterém se odehrávaly za druhé světové války kruté zločiny proti lidskosti (mimo systematického likvidování Židů pomocí insekticidu Cyklonu-B také třeba šílené pokusy na lidech prováděné zvráceným doktorem Mengelem).

Když jsem tábor navštívil, byl slunný srpnový den, takže atmosféra celého koncentráku byla skoro až přátelská. Myslím, že za ponurého počasí si návštěvník odnese mnohem hlubší zážitek. I tak mi při čtení infotabulí a prohlížení ubikací či zbytků plynových komor nejednou přeběhl mráz po zádech.

Ihned za vstupem do areálu upoutají pozornost strážní věže a všudypřítomný ostnatý drát. Uprostřed se nachází kolejiště, po kterém přijížděly transporty zejména Židů v přeplněných dobytčácích. Už tady probíhala striktní selekce. Kdo nevyhovoval přísnému německému měřítku, byl ihned nemilosrdně poslán do plynu. Ti šťastnější putovali do budovy, kde se vysvlékli do naha, byli oholeni, umyti (voda byla ledově studená nebo naopak velmi horká), obdrželi vězeňský úbor a číslo. Odteď vězeň ztratil svoji identitu a zapadl do masy čísel. Osvětim sloužila především jako pracovní a vyhlazovací tábor. Vězni měli dle nacistů právo na práci a na smrt.

Napravo od kolejiště se rozprostírá několik dřevostaveb zrekonstruovaných do původní autentické podoby, ve kterých vězni přebývali. Z dalších zbyly jen ruiny a jejich existenci připomínají stojící komíny. Netřeba dalšího popisu, fotky mluví za vše. Procházejíc dále exteriéry směrem doprava, naleznete cestu obehnanou z obou stran ostnatými dráty. Odděluje od sebe sektory BIIc a BIId. I zde zahynulo mnoho lidí. Za touto cestou narazíte na zajímavější stavby v podobě plynových komor. Na infotabulích jsou do detailu popsané, bohužel moc z nich nezbylo, neboť je Němci stihli částečně zničit.

Další v pořadí na okruhu procházky lágrem je výše zmiňovaná budova pro příjem vězňů. Dnes je v ní umístěna tabule s fotkami a vitríny s osobními věcmi vězňů. Po jejím průchodu se dostanete k mezinárodnímu památníku osvětimských obětí stojícímu přímo naproti vstupní bráně.

Nalevo od kolejiště se nachází blok, který byl určen pro ženy. Je v něm o poznání více opravených budov než napravo. Zřejmě to je tím, že jsou zděné. Jedno stavení by právem zasloužilo nazvat budovou hrůzy a utrpení, a to z důvodu, že v ní prováděl své pokusy Josef Mengele. Jen namátkově – pokus o vytvoření umělých siamských dvojčat, operování za živa a další podivnosti, o kterých když člověk čte, v hloubi duše si přeje, aby to byl jen výplod bujné fantazie spisovatele hororu a nikoliv skutečné historické události. Ještě jedno z těch stavení pamatuje děsivou minulost velmi podobnou té z budovy, ve které působil Mengele. V žilách tuhne krev a mozek nechápe při čtení infotabule, že v tom stavení byly vražděny novorozené děti a jejich matky pomocí fenolových injekcí aplikovaných přímo do srdce.

Návštěvu Osvětimi doporučuji všem milovníkům historie, a samozřejmě nejen jim. Je to zážitek, který se člověku vryje hluboko pod kůži a hodně dlouho tam zůstane, ne-li navždy. Březinka je deprimující místo, které ohromí svojí autentičností a při procházení máte pocit, že duše zemřelých poletují okolo vás. Před návštěvou doporučuji prohlédnout mapku sektorů a jejich popis. Na místě si dáte vše do souvislostí a dochází vám, jak propracovaný to byl systém.

Můj tip: Odporné lidské činy během druhé světové války jsou poutavě popsány např. v částečně autobiografickém díle Nabarvené ptáče od Jerzyho Kosinskiho.

Místo pro váš komentář