Kupuješ originál?

Po kratší odmlce článek trochu k zamyšlení. Možná nad celou českou národní povahou. Podnětem k jeho napsání byla nepříjemná situace na mém maturitním plese, konkrétně enormní počet lidí, kteří prošli na kopírovaný lístek.

Kupuj originál

V Česku je víceméně zvyklostí, že vše se dá sehnat neoriginálně, potažmo ilegálně. Od muziky přes filmy a software až po vstupenky a další. V lidech se nachází jakýsi pocit, že neoriginál je prakticky stejný jako originál, ale ušetří na něm, což je pro ně samozřejmě nesmírné plus. Kdo by utrácel za originální CD svého oblíbeného interpreta, když ho může pohodlně stáhnout téměř hned a hlavně ZADARMO? Jakoukoliv podporou neoriginálu vzniká minimálně jedné další straně újma, zpravidla finanční. Zákon hovoří jasnou řečí – stahovat audiovizuální díla pro osobní potřebu je legální. To je fajn, stáhnu si CD, poslechnu a pokud mě zaujme, zakoupím originál. Škoda jen, že takhle to funguje jen u malého procenta lidí. U filmů je to více diskutabilní, protože když se na film člověk podívá jednou, nemá zpravidla potřebu ho v krátké době vidět znovu. Já to dělám tak, že na novinky chodím do kina a pak si film případně stáhnu. Starší věci se snažím sehnat za pár korun na novinových stáncích a pokud neuspěju, stáhnu je.

Na nízká čísla v prodeji hudby u nás jsem si zvykl, ale co jsem nepřekousl je fakt, že na můj maturitní ples se lístky kopírovaly v množství více než velkém. Kapacita DKO Jihlava, kde ples probíhal, je 792 míst k sezení, ke stání žádné. Přesně tolik originálních lístků bylo vypuštěno do oběhu. Maturovaly 3 třídy, z nichž každá měla možnost zakoupit celkem +- 250 lístků. Zbylých necelých 50 lístků se dalo zakoupit na vedení školy. V každé třídě bylo průměrně 30 studentů, to vychází cca 8 lístků na jednoho studenta. Na ples chodí zpravidla rodiče či prarodiče a kamarádi. Modelový příklad – 1 lístek pro studenta, 2 pro rodiče, 2 pro prarodiče a ještě 3 zbydou pro kamarády. To je v pohodě, ne? V pohodě to není, protože studentíkům to začalo šrotovat a došli k závěru, že takhle žádný z nich na svůj maturitní ples nedostane ani většinu ze svých 235 kamarádů z facebooku a pojali geniální nápad lístky zkopírovat.

Jelikož lístky byly ve formátu obyčejných lístků od šaten, práce to nebyla těžká. Inu věřte nebo ne, do oběhu se dostalo dalších několik set lístků, protože dle informací se na plesu pohybovalo okolo 1300-1400 lidí. Cena byla více než lidová, místo 200,- Kč za originál stačilo 30,- Kč za falzifikát, který byl k nerozeznání od originálu. Budova DKO je koncipována pro daný počet lidí a nafouknout se prostě nedá, takže výsledkem bylo to, že projít někam byl neskutečný problém, na baru pořád plno a v sále byl vzduch jak v pavilonu opic. I přesto jsem se snažil si ples užít a negativa nevmínat. Zadařilo se!

Co říci závěrem? Snad jen – kupuj originály. Jsou dobré.

2 komentáře to “Kupuješ originál?”

  1. Vlasec napsal:

    Originál jsem ještě jakživ neviděl. V obchodech jsou jen samé kopie. A je úplně jedno, že jsou legální. Název „originál“ je stejně lživý, jako název „krádež“ pro kopírování. Je to propaganda.

    • Martin napsal:

      Zajímalo by mě, co si představujete jako originál a jako tu kopii v obchodech. V distribučním řetězci se nachází vylisované disky (a další zboží, samozřejmě), které legální cestou zakoupíte místo stáhnutí z internetu.
      Nemyslím si, že název originál je lživý. Jako originál si totiž představuji legálně zakoupený jakýkoliv produkt, s tím, že je to opravdu originál a žádný fake (počínaje hudebními nosiči přes hry až po značkové oblečení) a autor/firma za ně dostane náležitou odměnu.
      Proč kopírování není krádež? Když zůstaneme u hudebních nosičů, zkopírováním z internetového serveru na disk a následným poslechem bez zakoupení alba okradneme interpreta (pokud nepůjdeme třeba na koncert, že, čímž bychom to kompenzovali).
      Pohled na věc je zcela subjektivní, zřejmě Váš pohled je diametrální od toho mého. Já mám originální (rozuměj pravé, neukradnuté) věci rád.

Místo pro váš komentář